Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

FOTKY A VIDEA

 

                                        Čtyřdenní  pršivé výletění po Moravském krasu                             

                                                   http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Prazdniny_Sloup/       

     Ahóóój, jsme zase zde!!! Využili jsme nepřítomnosti našeho táty a přijali nabídku naší babičky a společně s ní odjeli na její "malou" chatku nedaleko Sloupu u Blanska. Bylo děštivo, pod mrakem, teploty nic moc, ale nebudu zastírat naši spokojenost s tímto stavem. I psice nerady velká vedra krom chvil strávených ve vodě.

      A tak jsme pomohli babi s pracemi kolem chaty, junior se zkamarádil se sekačkou na trávu a téměř sám posekal okolí (sklidil velikou pochvaluwink, protože sekačka je poměrně težká i pro dospělce, natož pro hošíka čtyřicetikilového, nicméně nedal se od stroje odlifrovat). S holkama jsme chodili na lesní špacíry i třikrát denně, na volno, cpali jsme se všichni malinami (časem bude i množství ostružin, které ještě nejsou zralé), houby, které znáte z naší sekce o houbaření zatím nerostou. Byli jsme u jeskyní, fotili jsme se, na grilu jsme si udělali steaky. Do Brniska jsme přijeli docela unavení, přeci jen, je tam jiný vzduch než na námi často navštěvované jižní Moravě. Je to už Drahanská vysočina a její povětří zejména s holkama zamávalo tak, že druhý den po příjezdu se ráno nechtěly ani venčit. Ale protože slušně vychovaný pejsek chodí své ranní potřeby vykonávat ven, byly potupně vyvláčeny z pelechů, rychlostí Hujera tzn. "meteleskublesku" vykonaly své a tradááá domů vyspávat. To činí i nyní.

    Takže až se proberou, zase něco spácháme a dáme vědět. Bartalíni


  

                                       Prázdninové víkendové vodní "intermezzo"

                                                                    15.7. - 17.7. 2011                                    

                                     http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Fotky_z_prvniho_mesice_prazdnin/

    Víkend byl horký, dusný, a tak, pokud jsme neseděli na našem rybolovném místě, plavili jsme ty naše holky ušatý. Klučík byl rovněž plaven, a to v bazénu u své dvorní kamarádky Kačenky. Holky plavou. Pepinka skvěle, úspornými tempy, velmi elegantně. Jak by taky ne? Když s námi poprvé (to jsme ji měli dva dny a ona byla stará dva měsíce) byla na rybách, nenapadlo ji nic jiného, než do řeky rovnýma nohama skočit. Viděla jsem andělíčky a strašně jsem se lekla, když se tehdá nad tím dvoukilových tělíčkem zavřela vodasad. Jenomže kam na našeho Jozífka. Vyplavala, zorientovala se a šups ke břehu, kde jsem ji vytáhla, protože byl vysoký. Od té doby mi dala jasně najevo:"Já a voda jsme kamarádky!". Sama jsem byla zvědavá, co Anežka a její názor na koupele. Protože Anička je rozená na podzim, dostala se k vodě jako osmiměsíční, tedy v době, kdy už měla dobře vyvinutý pud sebezáchovy a byla trochu nedůvěřivá. Nicméně taky plave, když zjistí, že někdo z jejích milovaných se uvolí s ní do vody jít a aby jí nedejbože něco neuteklo. Ovšem  jednu chvíli ...nevím, co dělala...šla ke dnu jako Titanic, ale zase se vynořila , tak bylo všecko v nej pořádku.Ten obrázek kde jsou vlny a jinak nic...toť Anežka potápěč hloubkovýwink.

     Takže pro Vás pár obrázků vodně letních, samosebou jsme také lovili a tentokrát nám večeři chytil táta. A protože dělená radost je dvojnásobná, půl kapra jsme darovali někomu, koho máme rádi. Tak nám bude jistě lépe chutnat. Petrův zdar Bartalíniyes.

 


                        

                              Prvních  deset dnů prázdninového mámení

     Jak jsme se všichni těšili až to přijde. Až nám náš milovaný potomek přinese ty vytoužené samé jedničky a celá smečka počítajíc v prvé řadě její hlavu, našeho tátu, otočný krk, mě, potomka Jeníka a naše dvě čubizny divizny rasličku Pepinku a boxinku Anýzka odrazíme z domovského přístavu. Dočkali jsme se jak těch samých jedniček, tak i toho odjezdu v den zakončení školního roku 30.6.2011.smiley

        Ale protože v naší rodince se vždycky musí přihodit nějaká ta zapeklitá záležitost, v den odjezdu nám "konečně" začala hárat ta naše dorostenka placatá Anežka a já už v duchu viděla zástupy volně pobíhajících věstonických oháněk, které se přes překážky mnou kladené snaží stůj co stůj k naší šlechtičně probojovat, a to i za cenu násilícrying. Již předem Vám musím říct, že jsme panenství uhájili , byť za cenu zejména mých zničených nervů.

     Většinu dnů bylo krásně, až příliš teplo, ryby v tom hicu opravdu nebraly až na jednoho kapříka nešťastníka 48 cm, kterého jsem vytáhla na světlo již 1.července a který nám zpestřil na grilu večerní jídelníček. Protože braly jenom malé ryby, zejména psice měly v rámci nich o gastroservis postaráno, zatímco my jsme si vylepšovali stravu různými pochutinami na grilu, zeleninou, ovocem a tak.

    Také jsme měli , jako každý rok, spoustu návštěv zpřízněných kamarádů, z nich nejvzácnější  byli kamarádi "komeťáci", ke kterým jezdíme zase my, na jejich chajdu u Slavkova. A protože na jihu Moravy nejsou kovaní, jako naše smečka, vzali jsme je do pravého vinného sklípku, kde bylo při venkovní teplotě asi  čtyřiceti stupňů opravdu blaze, popili jsme s nimi dobrého sudového a odvlekli jsme je na Strachotínskou bódu - místní vyhlášená hospoda s rybími specialitami - nicméně dali jsme uzené koleno s křenem a nefalšovanou cimbálovou muzikouyes.

     Spousta známých a projíždějících,  eliminováni pouze na majitele feneček, jinak to nešlo, s námi pohovořili co a jak. V těch strašlivých parnech se nedalo opravdu nic jiného dělat, než bejt u vody a nakonec ani to ne, neboť  ta naše háravá  lady do vody potom už nesměla a  při pouhém spatření třpytící se hladiny se kácela v hysterickém oblouku. Ani se nedivím, já jsem byla taky říčná a příště dovolenou naplánujeme podle hárání té naší Andy.angry

     Ale nic naplat, každý den strávený  v přírodě je krásný, tak jsme sice přijeli domů špinaví jako .... (nelze zveřejnitwink), ale  spokojeni a se spoustou zážitků z první dovolené, kterou s námi trávily zase po dlouhé době dvě čtyřnohé kamarádky, raslička Pepička a boxinka Anežka. Obě jsou dnes již hotové rybářky, krásně plavou a mají se čile k světu.

    A ptáte-li se mě na TOP zážitek???...tedy, v den chycení mého jedlého úlovku naše Anežka u vody spráskla 4 poměrně veliké karasy, jako vždy systémem sama si zabiju a bez kuchání slupnu. Myslela jsem, dobrá děvče, večer (stejně jsou tepla) ti dám o něco míň, furt se přežírat nemusíš, beztak vypadáš dobře. I začala jsem toho kapřího nebožtíka kuchat a malá potvora pořád u mě, jako že...dej mi ještě, dala bych si!!!No, nevydržela jsem to s nervíky, přece jenom, ryba je dietka a Anynka slupla další všecky zbytky z kapra. Potom jsem milého kapříka po opakovaném propláchnutí vrazila do finálního kyblíku s čistou vodou, kde, jak jsem doufala na mne počká, než umeju nože a  nakořením ho. Ještě než jsem umyla potřebné zjistila jsem, že Anežka milého kapra měřícího téměř 50 cm vyjmula s kyblíku....co vyjmula, sprostě ukradla, šlohla, votočila, zdekovala, znárodnila, sekla, čmajzla,čórla ...a lítá s ním v tlamě kolem  dokola. Moje snaha honit ji a uzmout jí pracně nabitou kořist byla značně úsměvná a věřte, byl to pohled pro bohy. Když se nám, téměř veškerým přítomným  dvounohým osobám,  konečně podařilo naši večeři  placatce amputovat, musela se opětovně pořádně očistit a Anežka se tvářila značně uraženě, že byla na trest uvázána a sprdnuta na dvě doby, jako že to se tedy nedělá. Všecko nakonec dobře dopadlo, bylo nám odpuštěno, Anýzkovi taky a i s večeří to nakonec dopadlo dobře a všichni jsme si pošmákliyes.    Pro Vás všechny E.B.

 

                                                 http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Prvni_cast_prazdnin/


                                   Poslední předprázdninový víkend

No, co povědět o posledním předprázdninovém víkendu. Ryby nic moc, samosebou holky se nacpaly své rybí žoužele k prasknutí, hlavně Anežka. I jsme to pouštěli, protože jsem už měla strach, aby nepuklawink. Já jsem zahákla kapra , čítám tak 55 cm, ale zase jsem ho upálila (nakopala bych si do tý zadní části)sad. Ale i o tom je rybařina. Jednou vyhraje rybář, podruhé rybička.        

              

    Děvenky, jako každý týden totálně v pohodě, a to včetně našeho premianta (stále jsem pyšná maminayes). Anynka obdržela jako dárek krásný žlutý tenisák. Během dvaceti minut jej vyválela v hlíně, popelu ohniště a kdejakém humusu a stále a pořád se dožadovala, abych jí ho házela a když ne já, kdokoliv v dosahu. Po takto stráveném házecím odpoledni se rozhodla, že je třeba spočinout tělu. Ale kam s ním, aby jí ho někdo neukradl ??? Vyřešila to originelně, usnula v pánu i s milovaným hnusem v tlamě...viz.fotka, fakt děs běs.                  

     Takže, další víkend frčíme na "dovču"...nebojte, bude na Moravě a samosebou rybářská a věřím, že konečně zase něco lapneme a když ne, no tak si budeme užívat jinak. Na našem webíku se časem určitě dočtete, jak to všechno bylo. Tudíž Vám všem, našim věrným, přejem krásné sluníčkové prázdniny a po prázdninách, možná i v rámci nich na písanouangel...Vaše Eva Bartalli a spol.


                                       VÍKEND 18. 6. - 19.6. 2011

                                          http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Vikend_18._-_19.6.2011/

    Zase změna...byli jsme v "ráji socialistických dětí a psů" !!! Kamaradi "komeťáci", rodiče dvojčat Filipa (Fidla) a Kristýnky (Krišpec)smiley a fenečky Rokynky - dvorních to kamarádů našeho juniora Jeníka a psic - nás pozvali na svou chatku, nedaleko Slavkova. V krásné přirodě - pod vlajkou KOMETY Brno, na zeleném pažitu s bazénem, odkud haranti nevylezli (pouze pod pohrůžkou násilí), jsme strávili úžasný víkend plný legrace, grilování, rybaření, nekonečných her v kostkovém "voku" samosebou o prachy, hraní šipek, pokru a výletů. Děti řádily jako smyslů zbavené, sbaštily, co jsme s druhou mamkou uklohnily. Psice, které jsou odjakživa jedna rodina si to užívaly neméněwink. Dospělci si dopřávali občas nějakou tu lehčí lihovinu (vínko, pivko), probrali všecko potřebné, zejména, na co není čas v tejdnu, když se na dvě tři hodinky potkáme při venčenídevil. Podotýkám, že se nepotkáváme často...bydlíme ob dva vchodyangel!!!

     Takže pro změnu pár fotek z normálního života...prostě, my si umíme užívat, i když to nejsou zrovna stotisícové rekreace all inclusive v Dubaji...ale jako by se stalo!!!yes

 


Víkend 10.6. - 12.6.2011

....klasická rybařila v krásném prostředí a horkém parném počasí, nicméně bezúspěšnáno. Ale nemusí pršet, jen když kape, tak alespoň naše placatka Anynka sbaštila své oblíbené plevelné karásky a obě dvě naše holky čtyřnohé se venku v plenéru pořádně vyřádily. Náš junior povětšině nebyl mezi námi, se svým dívčím fanklubem se chodili k mamince a tatínkovi tak akorát osvěžit a najístwink.

     Ale konec víkendu byl ozdoben zlatou třešničkou!!! V Brně jsme přivítali nový přírůstek do naší  smečky bláznivých lidí a stejně potrefených psíků. Z daleké Prahy k nám přicestoval malý erdelík Ernie Finta Star, kterého tímto vítáme a těšíme se na vše, co spolu budeme provádět. Nemohl se přistěhovat  k osobě povolanější. Není jí nikdo jiný, než naše milá kamarádka, sportovní pejskařka a výcvikářka Soňka Starboxová. Věříme, že s psíčkem dosáhnou těch nejvyšších met výstavních i pracovních, přejeme jim to ze srdce a doufáme, že se Erníkovi bude v Brně líbit a prožije zde šťastný a plnohodnotný život. Zatím z toho musí mít chlapeček zamotanou šišku. Odstěhoval se (resp. odvláčeli ho od maminky) z Erdelova a rovnejma nohama skočil do nového světa,  Placatkovablush.Ona teta Cita (Ixinda Drákulová) a teta Kvíčala (Quin Malave Gem) a teta Anežka (konečně normální moravský jméno , ale jinak Tiziana z Ungeltu) všecko totálně placatý zvířata, ty tedy  vydají své!!!wink No, ještě, že ten šok trochu zmírnila naše malá raslinda Josefka, která je sice teriér, ale protože moc změny nemusí, musí si na Erníka taky nejprve zvyknout. Tož se tuž Erníku a vítej  střapatkoheart !!!

                                   http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Anezka_a_Pepinka_11._12.6.2011/

                                                                                                               yes


                 Víkend 4 - 5. 6.2011...aneb "PSÁNO ČERNÝM DRÁPKEM V"

                                            http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Vikend_4._-_5.6.2011/

... po delší době předávám slovo našemu rodinnému benjamínkovi, boxince Anežce, protože zážitky posledního víkendu pro ni byly zcela nové, zvláštní a vyjimečné a jsem jista, že úkolu se zhostí znamenitěyes

" PSÁNO ČERNÝM DRÁPKEM V" ...co Vám mám povídat, zase mě ti mí lidičkové odvláčeli někam, kde to neznám, asi v rámci zvykání si na nová prostředí a místa. Ach jo, to dělají pořád a já si pomalu začínám zvykat na ty změny, i když mi to někdy jde ztuha. Tedy to říká panička.

     Všecko začalo, jako každý týden, v pátek dopoledne. To panička vždycky vytáhne ze skříní a úložných prostor kabely a cestovní záležitosti, vaří, smaží, chystá pro pánečka s Jeníkem a taky samosebou pro nás, mě a Pepinku, aby nám v ty dny, kdy jsme všichni pohromadě  venku nic nechybělo.My číháme u těch tašek a bedlivě hlídáme, aby nás, nedej bóóóže, nezapomněli doma. To bychom nechtěly, protože víkendy si všichni společně báječně užíváme. Odpoledne přišel páník, všecky ty nachystané věci jsme nanosili do našeho plechového pekáče a tradááá. Já prvně myslela, že, jako každý týden, jedeme na ryby...to už dobře znám, jezdím na ně moc ráda, protože se můžu čvachtat a taky ryby moc ráda jím, syrové, mňam!!! Nicméně, když jsme zastavili a s Pepinkou jsme byly vypuštěny, zjistila jsem, že jsme u velikého dřevěného domu, všude kolem stromy, tráva a další takové domy. Odkudsi se najednou vynořila naše babi, teda né naše , moje a Pepinčina, ale našeho největšího kamaráda Jeníčka. Máme ji moc rády, hrozně nás rozmazluje, dává nám lidský pamlsky, který, jak říká vždy mrtvičná panička, nám vůbec nepřísluší a prej nám tím babi akorát krátí život a kazí žaludky.  Ale když je to tak dobrýangel. Já  vždycky, jenom babi uvidím, slintám jako...no jako boxeryes. Ale to jsou ty Pavlovovy reflexy. Akorát , že u mě působí na pouhé objevení se babičky, zatímco profesor Pavlov těm svým tupcům musel rozsvěcet světloenlightened.

    No, a potom to vypuklo. Jen co jsme babi zašlapaly s Josefkou do hlíny při ceremoniálu vítání  u toho domu, Pepinka mě poučila, že je to chata (ona už zde byla) začalo velikánský šmejdění. Venku i uvnitř. Všechno jsem očmuchala,zaslintala, obhlídla, zjistila, že umím chodit po prudkých dřevěných schodech do patra a tudíž se dostanu do všech (rozuměj patnácti) postelícheeky, zjistila vše potřebné, práskla jsem sebou na terase chaty a štěkotem ujistila místní, že teda tady je to moje a všichni se třeste!!!wink Jsem hlídač, trhač a hlavně vítačdevil.

    Od cvičení a nějaké buzerace typu výcvik jsem měla tento víkend klidyes. Ale...zato byli buzerováni a cepováni páníci...hahaháááá...naše babi pro ně nachystala úkoly pracovní. Makali jako barevní. Panička hudrala na babičku něco o tom, že myslela, že otroctví a nevolnictví bylo už dávno zrušeno. Páník si hrál na kominíka, zedníka a malíře, panička byla ala tut uklízečka šmetyna a babi, pevnou rukou dirigenta filharmonického orchestru, jen ukazovala co a jak je třebaangry. Jen se z nich kouřilo , jak makali. Já byla svěřena Jeníčkovi, samosebou i s Pepi. Ten měl úkol hrát si s námi a zabavit nás natolik, aby nebylo nikde víc škody jak užitku. Ale zvládnul to na jedničku, kluk jeden.

     No, my s Pepi jsme si pátek večer a sobotu užívali dle našich nápadů a volné libosti. Páníci byli tak pracovně odkrvení, že jim ani na mysl nepřišlo, cokoliv po nás chtítsmiley. Musíme se s babičkou domluvit, aby jim tyhle kratochvíle připravila častěji...a budeme mít s Pepi pokoj. Ale zase víme, že bez práce nejsou koláče, tak to nebudeme přehánět. A v neděli, poslední úklid, naházení věcí do auta a honem na Brno. Vykoupat, vyprat, uvařit, nachystat Jeníčka do školy, pořádně si po lotrovinách odpočinout a těšit se na další víkend, který, jak mi panička slíbila, když jsme si večer povídaly, bude zase na Mušově a prej určitě dostanu zase rybu. Tak se mějte mí kamarádi a až mi panička dovolí (když budu hodná , samosebou), tak se zase chopím pera a napíšu, co je u nás nového. Vaše Anežka von Ungelt Bartalliheart

 

 


Víkend 27.5. - 29.5. 2011   

    půl propršel půl bylo krásně. V sobotu už kolem deváté ráno nás od vody vyhnal hustý déšť, úplně promočení jsme všechny věci odnesli do Avie, kde jsme si zatopili a započalo sušení. Holky pod osuškou hřály jedna druhou, my se nabaštili a protože pršelo jen se lilo, hráli jsme v kostky, karty, dívali se na TV a na pohádky na malého komplu. Jóóó, civilizace si i v přírodě žádá svýangry. Ale protože se v děšti krásně spí, neděle nás přivítala bezmračnou oblohou, svěžím vzduchem a odplavenými pyly ze  stromů  a trávy.

           

     Bylo překrásně, ryby nám sice nebraly jako posledně, ale to přeci neva. Pár vytažených karásků dostala Tizianka, která s nimi vždy udělá krátký proces. Rybu zakousne, od hlavy spořádá až k ocasu. Musí jí to dělat nesmírně dobře, má krásnou barvu a neustálou a neutuchající chuť k jídlu. Je to první psíček, v jehož jsme majetku, který ryby baští tímto způsobem. Když ji vidím, jak sama porcuje, dala bych si pomalu taky, jak slintámwink.

                                                 

     A protože po dešti se kolem našeho karavanu proháněly moje oblíbené F jedničky - šnečci, které mám moc ráda, pár jsem jich vyfotila. Jsou totiž jediní, kteří mi ze záběru předčasně neodběhnou, jako naše psice. Stále a pořád žasnu nad umem matky přírody!!! Všimněte si ten aerodynamický tvar, elegantní kapotáž, vpředu vysouvací periskopy, ta elegance, švih, krásné barevné provedeníyes.

    Neděle byla krásná, slunko svítilo, vzduch byl po dešti jiskřivý, ani se nám do Brniska nechtělo. Ostatně jako vždy. Ale ten mus je hrozný, tak jsme to kolem druhé odpolední zapakovali, rozloučili se s naším maskáčovým domkem na čtyřech kolech a tradááá. Tak tentokrát za 14 dní, protože jedeme celá roďka pro změnu do Sloupu u Blanska, kde má chatu naše jediná babi. Už teď se v noci budím hrůzou v představě, co tam ty naše holky ušatý doprovázené juniorem provedou.devil


             A znovu víkend u vody - ryby nic, ale holky šťastnéwink 

     Zkrácený víkend jsme strávili celá roďka v Dolních Věstonicích. Nedaleko odtud vykutal pan profesor Absolon tu prdelatou, boubelatou krasavici, která je chloubou našeho palelolitu a jejíž předobraz použil stvořitel, když sochal měwink(říkají jí Věstonická venuše). Zde máme už léta postavenou na stálo velkou obytnou Avii, ze které vyrážíme rybařit do  bližších i vzdálenějších míst naší veliké Moravy.

             

                            snídaně " v trávě"wink

     V sobotu bylo překrásně, po snídani jsme spakovali pruty a vše, co na ryby potřeba a vyrazili na "naše" oblíbené místo. Any i Pepi při představě opětovného řádění u vody táhly jak koně. Milují to zde. Ryby nám nebraly, byly by na hlavu padlé.  V takovém randálu je evidentně přešla chuť i na naše voňavé a chutné nástrahy. Děvčata, společně s Jeníčkem, brala sluneční paprsky, válela se po sobě, kočkovala se,  do zblbnutí tahala o svého milovaného "ksichtíka"- bez něj nedají ránucheeky

                        

                                     nikdy se o hračku neporvaly, ale vždy chtějí tu samou             "rybáři"

      Táta měl toho dne narozeniny (ještě jednou všecko NEJ), u vody jsme pobyli asi půl dne a potom "domů"...u Avie jsme rozdělali ohýnek, trochu pojuchali a se setměním šli do hajan.

       V neděli, asi kolem páté ráno, nás probudily kapky, dopadající na střechu karavanu. V sedm hodin pršelo jen se lilo, vrcholy Pálavy nebyly v mracích vidět (místní razí názor, že když je Pálava v mracích, bude pršet minimálně celý den). Tož jsme popakovali po skončení rodinné rady všecky věci, našlapali je do kombíku a ujížděli k domovu. Nemělo to cenu zůstávat. I když byl víkend tentokrát kratší, užili jsme si ho a těšíme se na další. A pár veselých obrázků si vždy přivezeme s sebouyes.

                                   

             A Anežka s Pepíkem znovu nezklamaly - Anynka miluje syrové ryby, tak dostala aspoň karáska, kterého jí vylovil její dvorní kamarád Jeník. Slupla ho skoro celého a navíc....osobně si ho zamordovala. Však je taky dravec a šelma psovitáyes. A víte, co je ze všeho nejlepší??? Anynku po tomto víkendu vůbec NEBOLELY nožičky, je vidět, že si zvyká na dny, kdy s přestávkami spí pouze nějakých osm hodin denně a potom dospává doma!!!yes


               Puberta tříská s Any a víkend 6.5. - 8.5. na rybách

                                byl fakt výživný ( zde reportážyes

 

     Přátelé, jistě jste poslední dobou zaznameli naše  polevení v přímé výcvikové práci. Není to snad dáno naší leností, nicméně okolnostmi, které nás  poslední měsíc pronásledovaly. A...taky nám začala rybářská sezóna a každý víkend u vody je pro naši potřeštěnou family a naše dvě holky ušatý rajská hudbawink. A le pozóóór, cviky poslušností a pachovky jezdí stále s námi!!!

         

  noční hrátky s kůží             chytáme bronz                                   "ťuhýk!!!"                        v kečupu se může kúpat

     No, k těm neblahým okolnostem...tedy, po odjezdu pana figuranta na Atibox a po jeho opětovném návratu do rodného Brna Anynku do čumáčku zobnul nějakej lítací nebo lezoucí zmyzohnusangry. Kdybych ho u toho chytila, osobně mu udělám botní masáž přes celé tělo, byť s hrozbou vlastní újmy na těle. Zjistila jsem jednu noc hrozné věci. Anynka neviděla na zcela opuchlé očénko, napuchlá celá jedna strana tlamičky,včetně nosíku a vrásky nad ním. I ihned jsem si z mrazáku vytáhla chladící polštářek duotherm, kterým jsem holčičce skoro do rána chladila čumáček a tiše doufala (nad nachystanými antihystaminiky), že nenastanou dechové potíže. Vše jsme zvládly a ten týden cvičit nešly a pomaloučku polehoučku se zbavovaly otoku.

          

           beze slov                    dtto               ovšem zde ještě zvedla hlavu               a...zase ne???               poslední zvonění 

     Na víkend jsme odjížděli rybařit. Rybaření je letos veliké dobrodružství. Povětšině panuje názor, že rybařina je "sport" tichý, někteří nám říkají "tiší blázni"cheeky. Ovšem v podání naší placaté dorostenky se rybařina dostala  do další  dimenze (ostatní kolegové z Petrova cechu po našem objevení se u vody vyklízejí pozice). Ona totiž Anynka u vody propadá záchvatům sprintů, sto metrů tam, sto zpátky, postavit se jí do cesty, skončím uložena na jednotce intenzivní péče kvalitního chirurgického oddělení s četnými zlomeninami, dobře míněná slova mají nulový učinek!!! Takže země duní, chvěje se, my uskakujeme té střele, která objevila sílu a mrštnost svých dlouhých, již  nádherně se osvalujících končetin. Co honí, jsem dosud nepochopila, možná svůj stín, ale něco honí zcela jistě. V zatmění mysli po skončení těchto manévrů  se ve finále zkácí do bezvědomí, v němž setrvá asi půl hodiny a jede znova.

     Po dvou takto prožitých "výživných"dnech jsme se vrátili do místa trvalého bydliště, kdy Anežka nemohla na ani jednu končetinu chodit, společně s obdorníky jsme diagnostikovali svalovou horečku ...jestli má tohle onemocnění způsobené nezřízeným  třeštěním tý naší kozy stupně...tak to byl ten poslednísad. Takže další ztracený pracovní týden a klidová rehabilitace na vodítku. Po třech dnech jsem myslela (jak se postupně Anežce ulevovalo), že se na tom vodítku oběsím!!! Bylo to fakt k nevydržení, navíc nám u Anynky vypukla puberta jako trám, takže všecko začínáme od znovu, povel ke mně, zmáklý v pěti měsících i s přiřazením k noze ta opice nikdy neslyšela, aspoň se tak jeví. Je to na prášky,chce to čas, tak uvidíme, kdo to dýl vydrží s trpělivostí...ale můžu Vás ubezpečit...budu to JÁyes!!! Hezký víkend a Petrův zdar Evina Bartalli


JARNÍ RYBÁŘSKÉ ZÁVODY MO MRS MIKULOV... naše Tizianka uvedena do "cechu rybářského"

                                                                                         29.4. - 1.5.2011 

   pro nezasvěcené MO MRS=Místní organizace Moravského rybářského svazu(já zapomněla, že ne každej pejskař je i rybář)  

 

     

          Anežku to dost sebralo a povětšině byla tuhá wink                          trocha "kýčovité"přírody, která vždy uklidní

    

     "zkusím přírodní vodu!"                    vyhlášení                                                                         Pepíček může furt a navíc to znáyes

     

  IT phone home!?!                                       pohled v dááál                                          zátiší s prutem

 


       PŘEDVELIKONOČNÍ VÝLETĚNÍ NA HÁDECKÉ PLANINĚ...aneb blbneme s klacky a míčkemsmiley  

             

    Ano, ano, blížily se Velikonoce, v lese nám rozkvétaly jaterníky (a byly krásný v tom napadaném starém listí), další skromně vyhlížející kytičky vystrkovaly hlavinky v loňském suší a my jsme, ve složení Jeníček, holky a já (matka pluku) vyráželi po vejletech, aby se nám ty naše čtyřnohý holky pořádně vyblbly.

 

                 

     Co k tomu potřebujeme??? Nic tak velikýho. Z batohu se vytáhne míček, říkáme mu "ksichtík", který vydrží dlouho jakékoliv zacházení, pár klacků, o které není v lese nikdy nouze a bezva počasí a občas trochu vody z petky v báglu, kde je malá plastová miska, sváča pro Jeníčka, osuška pro holky a aport. Samosebou dobrou náladu a chuť vyrazit, o kteréžto záležitosti u nás nikdy nouze neníwink.

                          

                                                                                                    kyprá Moravanda v severních Čechách rozená

   Samosebou jsme s sebou měli tu naši foťákovou práskačku za pááár kaček, abychom se mohli pochlubit, že i když neděláme (jako necvičíme), rozhodně v postýlce neležíme a furt někde trajdáme!!!yes A to nás ještě čekají o víkendu 30.4.-1.5.2011 rybářské závody naší organizace, kde bude Anežka povýšena do Petrova cechu. Pro Pepinku to bude už stará vesta, byla na nich už minulý rok a fakt to stálo za tocheeky.


 

                                                   Nové fotky z návštěvy wink   

 Milá návštěva k nám dorazila v podobě naší kamarádky Denisy Urbánkové, majitelky fenky Isabely z Ungeltu, která naši Anežku (Tizianu z Ungeltu) toužila spatřit od jejího přijezdu do Brna. Nicméně, protože je Denča nejen majitelkou Isabelky, které říká Giordi, ale rovněž manžela a ani ne roční holčičky Aličky, vizita proběhla se zpožděním až nyní, kdy naše Anynka už není šmatlavé šťěňátko, ale dorostenka velikosti malého slůněteangel. Denča odhodila kojence od prsu a vyrazila jedno odpoledne k nám, aby shlédla tu zlatou krásku na vlastní očiyes

 

 

             

                                      máme se rády i s hračkou          vydrží???    "pozóóór Vetřelec!"

 

    Jako správnej boxeří a vůbec pejskový magor nepřijela sama. Obtěžkána dary a svým krásným fotoaparátem , v šusťákách se uvelebila mezi holkama na zemi a začalo to správný rodeo. Any i Pepi se samosebou předváděly - to umí velmi dobře - obzvlášť, když zjistí, že návštěvník je jejich potencionální obdivovatel (jiní k nám prakticky nechodí). Počasí bylo ten den foukací a ošklivé, tak jsme holt řádili doma. A stálo to opravdu za to.

 

                                     

                                                                                                   kdyby každý kousal 

                                                                                                      jako Pepinkayes

                                                                                               

 

      Takže Vám všem nabízíme pro změnu pár obrázků z "interiéru". Podotýkám, že chlupatá pískací žirafa, kterou berušky dostaly jako dar je momentálně jejich oblíbená hračka a ještě existujecheeky, po pamlscích se zaprášilo, tudíž neexistujíwink. Děkujeme Denči za obrázky a Soňce Starboxové za jejich stažení z FB, kterážto činnost je pro mě, jako pro naprostého technického imbecila, něco naprosto nepředstavitelného a neuskutečnitelného. Dík holky!!!

                                                                                    smiley


 

10.4.2011 - MÁME TU DALŠÍ VIDEO Z OBRANY - TIZIANA Z UNGELTU NA OBRANĚ

 

      Ano, ano...byly jsme zase ochutnat "šupáka"...nicméně, a je to slyšet i v záznamu, ten den se hodil spíš na rogalo , větroň , pouštění draků a obdobné větrné hrátky. Líšní se proháněl stokilometrový severák, Anežce vlály , jinak už krásně ležící slechy ,a moje maličkost ještě nikdy neměla takovou, zcela zdarma vyrobenou, foukanouwink.

     Obrany se mi moc nelíbily, dlouze jsem přemejšlela, jestli jsem to tomu mému placatému robátku nekazila já nebo je to vina malé Anežky. I jsem se, jako pokaždé, když mám nějaké zásadní pochybnosti , obrátila o zhodnocení celého průběhu na Soňku Starboxovouheart, která všechno sledovala bedlivým okem nestranného pozorovatele. Byla jsem ujištěna, že v mé osobě chyba rozhodně není, natož v malé Anežceyes. Hrozně se mi ulevilo a uvidíme dál. Mně i naší výcvikářce byl problém jasný ihned po skončení obran, vlastně už v jejich průběhu. Tož uvidíme, počkáme!!! Nyní totiž nastává v obranách malá pauza zapříčiněná různými závody a mistrovstvím  Atibox v Rakousku, kterýchžto akcí se náš pan figurant účastní a bude tím pádem mimo.

     My se budeme bavit důležitými úkoly jiného druhu, budeme rozvětvovat čichové závity na stopičkách a závity mozkové na akcích poslušnostních. Ono se nám to bude určitě hodit. Zklidníme nerva a budeme přemýšlet co bude v rámci obran dál. A že se budem tumlovat, si tedy pištewink!!!

     Každopádně, Anežka chuť má, "šupák" jí moc chutná, potřebuje nicméně nejen hodně profesionální přístup ale také upřímný zájem , a to i o takovou malou boxeří holčičku, jako je ona a její milující panička. I když třeba panu figurantovi nebudeme výsledky dělat reklamu na mistrovských akcích.angle

     Tak nám naši fandíci držte pěsti, ať to vyhrajem!!!    

                                                                                                                yes


                                                PÁR FOTEK Z VÍKENDU  2. - 3.4.2011

 

      ....a protože nejen prací živ je člověk....a protože bylo o víkendu překrásně....rozhodla jsem....žádné stopy, obrany natož poslušnosti...budeme se FLÁKAT!!!yes

 

                

                ..kdo si hraje..nezlobíyes                "holkýýýý...ke mně!!!"                   ...no, není překrásná???

   Abyste si ovšem naše flákání nepředstavovali tak, že jsme odložili chodidla na stůl a váleli sesmiley. Naopak!!! Namazali jsme si kolena Alpou a vyrazili na veliké venčení, fotili jsme děti čtyřnohé a náš briliant dvounohý. A že to stálo za to!!!

                        

                                   "U soudku"wink                   a naši tři klenoti v celé kráááse

     Finálku jsme my dospělí zakončili u naší takořka rodinné vinotéky, říkáme zde "U soudku", kde jsme požili dvojku kvalitního sudového a mazali jsme domů, nakrmit  holky, které nám samosebou řádně vyhládly. Mějte seangle

 


                      SLÍBENÉ VIDEO Z OBRANY, ZATÍM JEN MALÝ ZÁZNAM, ALE BUDE LÉPE - TADY

 

                              A máme tu další fotodokumentaci z obran cheeky a bude i malinké video!

 

     Dobrý den, jsme zase tady a musíme popovídat o našich akcích kousacích. Na cvičák chodíme na obrany každý týden ve čtvrtek (říkala panička, prej abych si to utvrzovala)...no, minulý čtvrtek to bylo jiné . Bylo horko, dusno, chvílemi to vypadalo, že bude bouřka, na mnoha místech prý v Brně pršelo, říkali autem přijíždivší kamarádi. No, my auto nemáme, chodíme pěškysmiley.

      Už  když jsme na cvičák přišli (samosebou všichni...Jéňa, panička, Pepíček a já) funěla jsem jak sentinel. Byla jsem i docela ráda, než to začlo, že si můžu odpočinout v kotečku. Pak jsme si odkousaly naše tři kolečka. Chtěla jsem vodičku, ale panička mi nedala, jen mi ovlažila čumík....prej nějaká torze smrtonosná nebo co.

 

 

      

     S kousáním tentokrát panička moc spokojená nebyla, jednou mi kůže dokonce vypadla z huby. Jenomže...a jako vždy...zastala se mě teta Soňka. Sprdla paničku na dvě doby, co by jako nechtěla, že i na takový horko a dusno si takový "maličký" štěňátko.....fakt řekla maličký, na mou psí duši...angle jako já musí taky teprve zvykat. Jestli prej čekala, že budu kousat jak na Atiboxuwink. Tak jsem zase vyhrála!!!yes Z mého pohledu můžu paničce poradit jenom to, aby furt nezdržovala, pohla trochu prdelí, aby na nás pan Bravenec nemusel dlouho čekat, když děláme kolem něj kolečkacheeky. Všem svým kamarádům posílá uslintanou pusu "maličká"Tiziankakiss.

 

 


                                                        A KONEČNĚ SLÍBENÉ FOTKY Z OBRAN...

a slíbené povídání...yes

     24.březen byl dnem, kdy se naše kroky opětovně rozešly, pěškobusem, na cvičák, protože jsme měly s Any domluvené kousání. Naše malá suita, tj.Jeník s Pepinkou a já s Ančou , vyrazila z domova krátce po třetí odpoledne...tentokrát byla domluva na čtvrtou. Bylo nádherně a holky se při cestě hezky vyvenčily, máme to z domu na cvíko bratru dva kilomery.  Dali jsme je do odkládaček a šla jsem se domluvit s figurantem na pořadí. Mezitím Jeník vytáhnul sváču a ulehnul na sluníčku na dřevěnou lavičku a relaxovalwink(bylo mu toho jistě třeba po náročném programu školním). Sonička už byla na místě, chvíli jsme poklábosily, ale měla nějaké jednání, tak když si udělala své s Kvínečkou, vyfotila první kolo obran Anežky , musela mazat. Má toho moc, holka naše kynologická.

      

     Při prvním "hadrovém" kousání naší malé holčičky jsem si s sebou vzala moje "milované vodítko", kožené s dvěma karabinami, za hlubokého bolševika přivezené kamarádem figurantem z tehdejší DDRwink, jako těžce podpultové, které ochraňuji, pravidelně napouštím indulonou již skoro pětadvacet let. Myslela jsem si, jakou vodu s ním nenahoním... ale ouvejno. Jirka Bravenec mi po obraně řekl, že si na to mám pořídit něco jiného, hlavně, ať je to hladký a dlouhý, že se to prej dá sehnat, u Gappay, že to bude lepší. To jsem dopadla. Své milované prehistorické, vzpomínkové (bóže, co jsme spolu zažili a s kolik pejsků odvodilo) vodítko, jsem tedy doma pietně uložila do domácího výcvikového batohu, který s sebou netahám a pídila se po lajně, kterou by si asi tak představoval náš figurantsad. Soňce jsem opakovaně psala..."hele, Ty máš ty pomůcky, něco mi tam sežeň, já Ti to zaplatím, jen ať to máme a nejsme tam za blby, prosím!!!" Nic se nedělo, tak jsem si řekla, že si tam nějakou tu lajnu zatím půjčím. Jako vždycky a pokaždé mě ale opět odrovnala Soňka. Vodítko přinesla, jenomže prej, to je dárek pro Tebe a pro Aničku, aby Vám to pěkně kousalo a že jste holky šikovnýheart.

Nebyla jsem mocna slova. TAKOVOU MÁM KAMARÁDKU!!!kiss Ta lajna, na které Anička tedy kouše je ouplně nová, krásná, modrá, 4 metry dlouhá a je vopravdu naše!!! Soňka taky dělala obrázky Anulky, která tentokrát nekousala jako miminko na hadru, ale povýšily jsme. Už vraždíme velikajznou kůži, kterou si vždycky po kolečku obran kořistnicky vláčíme do odkládacího kotečku a jenom nerada se s ní loučícheeky. Zase nezbývá, než říct naší výcvikářce a mnohaleté kamarádce, naše upřímné "Díkec!!!"

      

     A jak to Aničce kousalo, to už posuďte sami. Doufáme, že se vám obrázky budou líbit...jo, ta ošklivá, naprosto neanorektická osoba, která visí z druhé strany Anežky, to je moje veličkost. Ještě, že to na druhé straně vylepšuje krásná Anynkacheeky.

     A příští čtvrtek valíme znovu!!!  yes


                                 

                            Naše "PRVNÍ STOPA" a procházka s kamarády    

 

             Počátky pachových prací...aneb... "PSÁNO ČERNÝM DRÁPKEM IV"wink 

 

             Chcete vědět, jak to bylo???...tedy...náš Jeník měl jarní prázdniny a protože zpočátku byly krásné a sluníčkové, chodily jsme s paničkou, Jeníčkem a kamarády, hlavně s Terezkou a  tetou Bibi do lesa na vejlety. Máme tady kousek za domem počátek krasových oblastí Moravského krasu, počínajíc Hádeckou planinou (to je naše oblíbené lítací místo) a lesy kolem ní.

               Tak jsme vyrazili celá parta, 15.3., sluník krásně svítil,  v lese jsme byly všecky čoklindy vypuštěné a mohly jsme s malým Jeníčkem lítat dle libosti. Panička nám vzala ještě na hraní pískací "žabu", to je naše oblíbená kratochvíle, když se o ni můžem tahat. Jen to mi nebylo od rána jasné, jak to, že jsme nedostaly snídani??? Doma jsem několikrát obešla misky a šťouchala do nich fifákem, jako že by mohli nasypat, ale sypání se nekonalosad. Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale když jsme vyrazili, pocity prázdného bříška vystřídala radost, že jsme zase venku a můžem blbnout v lesewink. A že to stálo za to!!! Lítali jsme s Jendou, panička nás fotila, Jeník nám házel  co našel, my jsme ho pořádně poskákaly, aby z toho měla radost i panička. Prostě vejlet "de luxe"yes.

                         

 

     Už už to vypadalo, že se naše vycházka obrací k domovu, když jsme se zastavili, u takovýho pole, kde byla suchá tráva a hlína. Nikde nikdo, žádná zábava. Panička vrazila Jeníkovi foťák, dala mu nějaké pokyny a nás upoutala na vodítka (to nám teda hlava nebrala proč tady, na kraji pole, když v dohledu nejsou žádné děti v růžových šatečkách, které bychom milovaly nebo sportovci uhánějící na kole, skejtu nebo bruslích, se kterými bych moc ráda soutěžila - ale nebylo mi to nikdy dopřáno...panička razí heslo "VŽDY VE STŘEHU")frown.

             

     Ocitly jsme se na vodítkách, teta Bibi s Terezkou na nás čekala, ale co to. Panička přišla ke  mně, z batohu vytáhla uzavřenou misku se spoustou voňavého masíčka a  dala mi  ho pěkně očuchat, ale nedala mi, lakota lakotnácrying. Jenom mě vydráždila, otáčely se mi bulvy i čumáček za tou rajskou vůůůníííangle. Ale panička, jak mi dala čuchnout, misku zase zavřela, poodešla od nás asi deset metrů a začala chodit kolem dokolečka na tom poli, u kterého jsme opodál stáli. Já to viděla a ne a ne pochopit, proč tam ty dobroty vysévá, zřejmě asi, aby jí později ten točený klobás a to maso v létě vyrostly a nemusela nám je pořád kupovat. Tak jsme s Pepi usoudily. Pepi zastávala rovněž názor, že paničce konečně  začalo strašit ve věži, což se prý dalo taky už dlouho čekatwink.

                  

     Ale, co se nestalo!!! Panička, poté, co tam dokončila ten vysévací manévr, přišla pro mne. Všude si nařídila ouplné ticho a šly jsme spolu k tomu poli. Panička mě měla na krátkém volnějším vodítku a na okraji toho kolečka, kde předtím chodila, mi řekla povel "stopa...hledej" a ukázala mi zem. Ten první povel pro mě byl úplně neznámý a ze všeho cizího jsem trochu nejistá , ale ten druhý povel znám velmi dobře, hlavně, když ztratím míček, ten potom hledám v místech, kde jsem lítala s čumákem na zemi a panička mě chválí. I usoudila jsem, že nic nepokazím tím, když aktivně tu hlavu na zem dám a budu dělat, že hledám ten míček. Ale ejhle, žádnej míček, po chvilce jsem našla maso, zase maso, další masíčko...k tomu v klidu ty povzbudivé pokyny stopička, stopa , Anynko stopička, stopa hledej masíčko....už mi to docvaklo - bude snídaněcheeky!!! I hledaly jsme a nakonec se mi podařilo vysbírat to kolečko na poli úplně do mrtě, nic tam nezůstalo a byla jsem pochválená.

     Masínko mi moc chutnalo. Ale pravda je, že ho nebylo mnoho. No, po těch "pachových" začátcích, panička tomu tak říkala, jsme se všichni vydali lesem domů. Už jsme přicházeli ke kraji lesíku když v tom mi z lesa něco velmi vábně zavonělo (opravdu jsem se díky té "stopě" rozčuchalawink). Neutekla jsem, jak si prvně panička myslela, byla jsem kousek, asi 10 m od ní, ale neposlechla  jsem na zavolání, příkazy, pískání a byla jsem pět minut "nedostupná". Když v tom mě objevil v tom houští, kde jsem si zpestřovala snídani  krásným, voňavým a moc chutným lejnem, Jeník, který horor situace oděl do slov.  Práskač jeden, hned : "Mamííí, Anča je tady a žere hovnóóó, má to na hubě a všude na bradě, na čumáku.....Co budeme dělááát???"

      Vyvrcholení našeho zpočátku krásného, po stopičce překrásného dne se nám tedy poněkud zkomlikovalo. Já se chtěla pochlubit všem, jaký parfém...no hotovej Chanel 5...jsem si pořídila, chtěla jsem se lísat a mazlit. Proč mě všichni odháněli a nadávali mi, když mě před tím tak oupěnlivě volali, to mi hlavinka opravdu nebralano. Panička mě vzala na vodítko, lítaly hromy blesky a slova kterými mě častovala zde opravdu nemohu citovat, protože náš webík zkoumají i některé děti...opravdu... pokud vím i páneček říkal, když mu to panička popisovala, že taková slova neslyšel ani na vojně a to si vodkroutil poctivý dva rokyfrown.

    Tož tak, mí věrní, pokud se podaří videjko z prvního natáčení, bude časem přiloženo (všecko nejde hned) a doufám, že se pobavíte při povídání o našich prvních jarňákovo-pachovo-smrdutých akcích....smradlavou pusu posílá Anežkakiss


                        

                                       Konečně přišly na řadu OBRANY!!!!yes

     Dne 10.3.2011 se staly velikajzný věci, o kterých, když dovolíte, Vám všem zpřízněným duším, popovídá mamka klanu, Evina. Den nezačal zrovna růžově, na dopoledne jsme měly na desátou s holkama domluvenou individuálku. Jenomže...když jsem ráno vyhlédla z okna zjistila jsem, že počásko nám není toho dne nakloněno...péršelo a k tomu namrzalosad. Pro štínko, který se učí chodit po kladině a u nohy naprosto betelný. I říkala jsem si, vyčkáme, máme to na desátou, uvidímecrying. Maso v uzavřených krabičkách typu jazyk , vepřové srdíčko a co máme nejraději nachystané, děvěnky po předchozím fiasku vytrávené, tudíž vydrážděné do nepříčetnadevil. Po deváté jsem pohledem z okna zjistila, že "chčije" (omluvte výraz z našeho známého filmu) ještě víc, i vytočila jsem numero naší paní učitelky a přítelkyně od dětství Soňky Šabacké, že teda, co jako bude. Byla jsem ujištěna, že ostatní kurzisté to taky vodpískali, tudíž jsem odměny vrazila do lednice...budou se hodit, holkám hodila předobědovou snídani, aby mi nedej bóóóže hlady neumřely a trenink jakéhokoliv druhu jsem toho dne pohřbilafrown. Co už, příště může bejt líp, že jo.

Jenomže....asi kolem druhé odpoledne se mi ozvala Soňka (už nebudu konkretizovat, všichni, kteří nás znáte ať osobně nebo z webíku víte, o kterou osobu jdeheart). Prej..."Evi, mám na dnešek v pět odpoledne domluvené obrany, přiď se s holkama aspoň podívat, aby malá (malá míněna dvacetikilová Anežka) nasála tu atmosféru." Dobrá, říkám si, podle toho, co přinese junior ze školy, uvidíme!!!

     Toho dne nám přišel docela brzo z "výrobního procesu" i taťka Jirka yes a nakonec to dopadlo tak, že jsme na cvíko šli všeci v plném osazení. Včetně naší rasličky Pepinky, která sice kouše skvěle, ale nebude jí to v životě potřeba...tak dala prostor velkodušně Anežce.

   No, co bych pověděla o prvním hadrovém kousání naší hvězdičky. Teta Soň ji moc pochválila. Já mám jisté drobné zkušenosti se svými pětkovými bouchači a proto jsem poněkud zdrženlivá. Nicméně ze svého pohledu mohu říci následující.Když jsem kdysi, za cara Klacka, pracovala se svými posledními placatými pejsky ...dělalo se všecko jinak. Civím na ty věci jako jelitowink. Dneska je to těžká individuálka!!! Ale...na druhou stranu si myslím, že jsem poměrně učenlivá. Naprosto mě odrovnal profesionální figurant pan Jiří Bravenec, figurant svazovýyes, který skutečně ví, o čem sakra mluví. A byť je to "mladej kluk" , z jeho rad jsem si doma udělala "otčenáš". Né, že by mě moc péroval, ale při práci se psem a tudíž i se mnou plynule do toku událostí dával betelný pokyny tak, že i podle mého názoru , naše "měkčí čubička" reagovala naprosto skvěle (snad jenom já jsem to kazila, ale tiše doufám, že moc nééécheeky).

    Kolečko obrany , tahačku a další hovadiny formou hry jsme po přestávkách, které Anežka trávila v odkládačce, obtočily s malou třikrát...Po celé "obraně" jsme děti čtyřnohé odložili do odkládacích boxů a  mí kluci zmrzlí jak sobolí trus a já zpocená až na "pérdeli", jsme společně s naší paní učitelkou vyrazili ke klubovně, že si dáme něco teplého..teda já kafe, malý nějakou tu brču a táta (nakonec i já) becherníka. No co, na světě jsme enem jednou, že jo!!!

    Postáváme a posedáváme na terase před klubovnou...když...kdo to přichází..na šňůře nějaké milé cizí psovodky...naše milá Anežka, která si otevřela (i ta jedna šikulka) odkládačku a místo stopy paničky se přiřadila k pokračující obraně na jiném place, že jako ta prdel s tíme bezva chlápkem může směle pokračovatwink. To mě utvrdilo v přesvědčení, že Anda není zase takovej ztracenej případ, jak jsem myslela. Moje milunky už zůstaly u nás, a vzápětí po tom, co jsme vypili doušek lihoviny a teplého nápoje jsme se vydali celá family k domovu, páč přeci jenom, Jeníček je ještě mrňavej a do školy se musí pořádně vyspat.

      Závěrem...mocinky je mi líto, že z tohoto naprosto neplánovaného podvečera Vám všem nemohu nabídnout nějaké obrázky nebo videjko.Ale  světlo už bylo tou dobou opravdu na "draka" a než Vám nabízet nějaké hnusy, to raději počkáme na nějaký lepší osvětlení, abyste z našich počinků měli ten správnej "špás"...a víte, co je to špás??? To je legrace, sranda, veselí, radost...tak jsem pochopila...neboť tento výraz jsem získala (a moc se mi líbí) od naší milované chovatelky , paní Jany (Blaženky)von Ungelt, která bydlí v městěčku zvaném Tachov, mocinky daleko od nás z Brna, ale jak nesnáším moderní technologie, v tomto směru miluju počítadlo, protože jsme s ní opravdu v každodenní styku. Už z nás musí bejt na mrtvici...viď Blážoheart

A Soňko..díkec!!! kiss


11.3.2011 - procházka lesem a velké řádění s klackem smiley

                      

                         panička miluje chvilky

                            "po procházce"

                         


1.3.2011

                                                           VIDEO Z PRVNÍ CHŮZE ANIČKY NA CVIČÁKU  

                                                                           (klikněte)

 

                       Nadešel den "D"...aneb konec KK Brno - ZETOR

 

      Říká se tomu "Armagedon"..."konec světa"..."velký třesk"...nevím jak dál...ale dnešním dnem to u nás v Brně prasklo!!! Anežce a Pepíkovi se poprvé zaryla do tlapek půda našeho KK Zetor Brno. Ani nebudu povídat o tom, jak jsem dvě hodiny hoblovala boty své a našeho juniora...luxus!!!no. A jak to vlastně bylo??? To dávám směle do pera našemu rodinnému Benjamínkovi  placatce Andulce, aneb "Psáno černým drápkem II"...yes

Prolog...dnes ráno to začalo, oproti jiným dnům, docela hustě!!!  Jsme zvyklé s Pepíkem, že se ráno provětráme, dáme snídani a jdeme si tak na dvě tři hoďky zchrupnout. No, nebylo nám dáno. Panička nás už po deváté dopoledne burcovala z pelíšků, prej "holky mažeme, jdeme vénečky, jdeme za holkama!"Docela nás to otravovalo, máme jisté zažité rituály, ze kterých slevovat nemíníme. No, nakonec, paničce k vůli a taky díky tomu, že máme po nemoci doma ještě našeho parťáka Jeníka, jsme se uvolily a teda ven jsme šly. Ve finále jsme zjistily, že to nebylo tak špatný!!!

Jednání první...cesta na cvičák...teda, čekali jsme všichni, já Anežka, Pepíček i naše doprovodná skupina panička a Jeník na tetu Soňku a její partu na jejich ulici...nakonec jsme se všichni šťastně shledali...konečně...něco takového jsem si předtavovala. Ale po krátkém přivítání plném pusinek jsme byly všecky upoutané na vodítka a šli jsme...kam, to byla otázka??? Prošli jsme kolem cest, kde jezdí ty plechový pekáče, kterými se dopravujem z místa na místo, přešli jsme křižovatky a nakonec nás vypustili.Díky bohu jsme mohli lítat. Betelný!!!winkAle potom jsme došli k nějakému plotu, naše nejmilejší teta vytáhla klíče a zase na šňůry, do pihele tmavýho...kdy si jenom budem moct dělat, co chceme??? Šli jsme ze stráně a před námi se otevřelo hned několik "placů"...Ty plácky krásně voněly...pejskama a vším možným zajímavým, nos se mi protáčel, ale  panička mě i Pepinku odvlekla k takovejm budkám, říkala tomu odkládačka, tam nás bez milosti "nakopala", teda zavřela (žádné slitování). My jsme tam chvilku jódlovaly, ale když jsme zjistily, že nám to je houby platný, vykašlaly jsme se na to. Co už s tím, když ty lidi nemaj slitování. Já jim to ještě vrátím!!!angry

Jednání druhé....zkoušíme pracovat...z tý bedýnky, kde jsem byla zavřená mě panička vzala asi za půl hoďky, prej kafe, nebo co. Abych zklidnila hormon...se stát nemůže, jsem boxerwink. Potom mě odvlekla na plácek, co je tam vůbec nespodnější. Vzala mě na vodítko, chodily jsme kolem dokola, moc mě to netěšilo...panička je totiž ouplně pitomá...dala nám nažrat (sype si teď popel na kebulisad, protože když naposledy kdysi dááávno cvičila svýho posledního pejska, prostě už zapomněla, že před cvičením se holt nežere...je pomalá na mozek...ale pochopilaenlightened). Nakonec jsme to nějak zvládly. Na plácku jsem s přestávkami byla třikrát, chodily jsme, kladinku ozkoušely a kde co jsme omakaly a očmuchaly. Moc se mi to líbilo a teta Soňka nám dala spoustu užitečných rad. Taky mám domácí úkoly. Panička se z toho asi zvencne. Jenda dostává domácí úkoly od své paní učitelky (z těch je panička echt na práškysad) a teď mám úkoly také já!!!

Jednání závěrečné...aneb...dobrou noc na čtyři hoďky...bylo toho dneska mnoho a mnoho. Mám spoustu materiálu ke zkoumání, zejména, jak na paničku, která po mně bude asi pořád něco chtít, co nejlépe vyzrát. Mám pocit, že mi to dvakrát neprojde. Už doma jsem zjistila, že každý "dobrý psí skutek je po zásluze potrestán", tož už ve svých pěti měsících nemám valné iluze. Ale zase, na druhou stranu, ve zprávách pořád vidím , jak se i těm lidem vede někdy špatně, co se všecko děje  a já mám doma s Pepíkem pořád několikrát denně plnou misku dobrot. Nezbývá mi, než si toho považovat, protože, panička i páník mi říkali a Pepík to potvrdila, že v létě to teprve začne!!! Prej RYBY a HOUBY...já ještě nevím, co to je, ale Pepík se tvářila strašně tajemně a vypadá to, že to bude bezva...tak se těším...wink

 

     

               Za sluníčkové fotky našich prvních pracovních pokusů veliké díky Soňce Starboxovékiss

          

                                              Světová vítězka "hadra" - kdo by ji nemilovalheart

Epilog....a víte, co je nejhorší...moje vlastní spolumajitelka a milovaná chovatelka Blaženka mi po tom, co jí moje panička dneska poslala mý výstavní fotečky (ještě teplý z foťáku) řekla, že jsem prej cituji: "placatý vohráblo , velmi nosatý s odstávajícíma ušima"sad...no, za prvé nevím co to je to "vohráblo" a za druhé mě to uráží!!!  Ale já se za chvíli vypracuju po taťkovi Caosovi a ještě uvidí, jak bude plakat, že si mě nenechala doma, protože já už jsem teďkom, pro ty svý ta největší světová vítězka pod sluníčkem ( říkají mi naše hvezdička, heč) a vím, že to Blaženka ví...šak to taky bylo jenom z legrace....viď Blážo...kiss


 

                                               Ještě dvě zatoulané fotky z narozenin Pepičky   

                                                       Kvínka                                 Dárečky

                                                   

                                                                Kvíku oslavy zmohly a ustlala si pod stolemcheeky

                                                                  (Kvíčalo, už nepij!!!wink)


     Doma máme momentálně lazaret, tak se dalších novinek dočkáte, až vyženeme svinským krokem bacily!!!

                                                                                    frown


                                               12.2.2011 - narozeninová párty Pepinky

                     " Psáno černým drápkem I " ...aneb jak jsem to oslavilayes

 

         V sobotu jsem oslavila se svejma lidičkama...říká se tomu...narozeniny!!! Panička mi to pořád opakovala a já jsem zprvu nevěděla, co je to za zvláštní denwink. Ten den začal jako každý jiný, byly jsme s Anežkou venku, dostaly jsme nabaštit a potom jsme se začaly opět mordovat. Panička říkala, holky, nevražděte se, po jídle si má člověk odpočinout....ale to my nééé. No, potom Aňéz tu snídani vyblila (že by to byly ty narozeniny)??? Paničku to dvakrát nepotěšilo, sprdla nás obě a musely jsme na pelech. Zatím teda nic mocfrown

 

           

   Potom nás vzal ven páník Jirka. To byla   velká vycházka lesní, kterou jsme si užily, byl s námi taky náš parťák Jeník, toho moc milujeme, protože s námi dělá jenom samé hovadiny, nepovyšuje se na nás a je s ním legraceheart. Vylítali jsme se jako blázni, když jsme přišli domů nastalo obvyklé čištění.Mezitím nám panička uvařila speciální obídek, měly jsme kuře s těstovinami, žloutkem, vitamíny a se zeleninkou. Po tom výletě s páníkem jsme to sbaštily kosmickou rychlostí. Mý lidičky mě potom chválili a mile ke mně promlouvali a ve finále...světe zboř se...ukázali mi věci , který musí každý pejsek milovat. Jenom pro měsmiley. Dostala jsem vepřová sušená ouška, pytlík frolíčků, piškoty, nový oboječek i s vodítkem (to nepotřebuju, jsem poslušná a inteligentní), pískací hračku a míček na šňůrce (ten jsem si moc přála a tajně jsem po něm pošilhávala v našem zverimexu), různé pamlsky ....a spoustu pusinekkiss. Ty narozeniny se začínaly vylepšovat a já  to pomalu začínala chápatenlightened.

                                

                  

     Potom jsme si s Aničkou "dáchly"...ono toho je na naše malý psí šišky někdy dostwink. No a když jsme procitly, opět byla veliká vycházka, tentokrát šli naši lidičkové všichni, my jsme si hrály s pejsky, potkaly jsme Terezku s kamarádkou tetou Bibi, honily jsme frisbíčko, který milujeme obě. Zničili nás tak, že panička projevila neskromné přání dívajíc se přitom někam nahoruangle, že snad při večerní návštěvě dáme pokoj.  No, návštěvy, ty máme s Any moc rády, většina těch magorů, kteří k nám chodí, chodí totiž výhradně kvůli námcheeky. Tak jsme si s Anežkou řekly, že to paničce ještě osladímeyes.

   

         Venku už byla tma a my jsme si žužlaly na pelíšku vepřová ouška, docela už jsme si myslely, že legrace dnešním dnem skončila, když zaburácel zvonek. Vyletěly jsme obě jako na pérách a panička, bestie jedna, nám práskla dveřmi přímo před nosem a asi si tu návštěvu,  která k nám šla, chtěla nechat jenom pro sebedevil.Ne nééé, tak to nebylo, ještě než se otevřely nám zatím zavřené dveře, věděly jsme , která "mlátí"yes. Ta vůně, kterou jsme dobře cítily, to je přece naše kamarádka Kvínečka a její dvounohá panička, teta Soňka, která patří do naší rodiny, žádná návštěva!!!heartTo bylo vítání, radosti. Naše panička nachystala obložené mísy s voňavými pochoutkami, my dostaly sejra i další lidský dobroty a já jsem, jako hlavní hvězda dne dostala zase dárek...druhý míček na šňůrce!!! Vono se to asi nějak rozneslo, že jsem magor do jakéhokoliv aportuwink. Možná, když na mě bude hodná, jeden ten míček dám Anežce a taky se s ní rozdělím o pamlsky, nejsem přece lakomá.

      To byly teda moje 1. narozeniny. Už vím, co to znamená a budu se těšit na další. Panička mi ještě přečetla vzkazíky od mých kamarádů, kteří mi popřáli k narozeninám na našem webíku.  I jim moc děkuji. Jsem už unavená, přeci jenom, je mi teprve rok a můj narozeninový den byl hodně narvaný zážitky. Tož ještě jednou díky mí gratulanti a já jdu spinkat za Anežkou do pelíšku........

 

                                                                              kiss

                        


 

                                                                   ÚNOROVÉ SLUNÍČKOVÉ ŘÁDĚNÍ wink

                      

                                     

                                                                              

                 Tedy, ono to sluníčko bylo zatím takové "zubaté", ale věříme, že se blýská na lepší časy !!!wink


           Počásko je stále lepší a  tak se snad brzo dočkáte další "mega" várky veselých obrázkůyes 


                                                   

                                                        VELKÁ VÁRKA FOTEK Z POSLEDNÍ DOBY smiley

   

     

   

               

                             na návštěvě v obložení holek heart


                     Jara jsme se zatím nedočkali, zase napadal sníh,ani nefotíme..... uvidímefrown


                                                                      Sníh je pryč, čekáme jaro...

                     

                         

                                    


                                                                         Leden 2011 - 3 nové fotečky

                          


   

                                                                                TĚSNĚ PŘED KONCEM ROKU....

                     

      

                             

                     

                                                              


                                                              Vánoční fotky angle

         

 

                                                                                     


                                                               Pár nových fotek předvánočních...

                                                          


                                              První sníh a návštěva malých Starboxáků

 image  image  image image               

  image  image  image  image  image


                                             LISTOPADOVÉ FOTKY - ŘÁDĚNÍ DOMA

         image  image image image

                 image image image


                                             Brno - Líšeň - společné venčení STARBOX a UNGELT

             image  image  image  image


                                                        PRVNÍ FOTKY Z NOVÉHO DOMOVA

            image  image  image  image

TOPlist